Tak a máme tu sobotu. Původně jsem chtěl zahrnout finále dualu a slopestyle do jednoho článku. O obojím mám ale co napsat a i nějaký ty fotky jsou, tak jsem si řekl, že to nakonec budou články dva. Pro první klikejte zde ->

Jen co v sobotu dorážím, běžím na dualovou trať, kde již probíhá závod. K trati se už nebudu vracet, protože jste si o ní mohli přečíst v předchozím článku. K průběhu zmíním jenom to, co si pamatuju. Dvě věci se mi trochu nelíbily. Z čehož jedna se mi nelíbila z pohledu diváka a ta druhá by se mi nelíbila z pohledu jezdce. Tím prvním je fakt, že do závodu se mohl přihlásit úplně každý. Vzniklo tak celkem hodně kategorií, z nichž opravdu zajímavé byly jenom Muži Pro a Ženy Pro. Mělo to negativní dopad na atraktivnost závodu, který se tak stal poněkud roztahaný, místy neakční. Přitom řada jezdců v amatérských kategoriích byla právě z Britské Kolumbie, takže nechápu, proč pro ně Bikepark nemůže uspořádat pořádné závody mimo festival a na Crankworx pak předvést závody světového formátu s jezdci světové úrovně. Touhle cestou jste občas dostávali pocit, že jste na nějakých lokálních závodech kdesi. Naštěstí se kolem vás sem tam prohnali i jezdci na které je radost pohledět, jako třeba Gracia, Minnar, Hill a další. Je škoda, že účast takovýchto jezdců byla v sobotu slabší. Strait se Zinkem se šetřili na slopestyle, ale proč chyběl Lopes, Rennie a pár dalších, to mi není známo.

Abych nezapomněl na tu druhou věc, která mi byla trochu proti srsti. Tou byl systém závodu. Jezdci byli rozřazeni podle měřených jízd do pavouka. Následoval vyřazovací způsob jízd. Každá dvojice jela dvě jízdy, přičemž se střídaly strany. Co bylo ale dost divný, že nerozhodovalo, kdo dojede do cíle první v obou jízdách, ale to jaký mají čas. Což znamená, že se sčítal čas obou jízd a pokud byl horší, než soupeřův tak končíte. Cedricovi se to stalo osudným při boji s Minnarem, kdy druhou jízdu vyhrál, přesto vypadl, protože měl v součtu horší čas z obou jízd. Trochu mi přijde, že tím přišel dual o svou atraktivnost. Jezdci nevěděli, jak na tom jsou a hrálo se tu s desetinkami. Daleko lepší systém mi přijde osvědčená rozhodující jízda v případě plichty. Přičemž trať si vybírá jezdec s lepším kvalifikačním časem.

Tolik ke kritice, teď pár postřehů ze závodu. Nebudu se vám tady rozepisovat, kdo s kým vypadl v jaké jízdě. Spíš jenom pár zajímavostí. Abych pravdu řekl, jak probíhal závod v amatérských kategoriích ani moc nevím, protože místní týpky neznám. Musí se nechat, že jezdili v celku dobře a šli do toho srdcem. Obzvláště to platí o kategorii dětí do 15 let (tuším) a juniorů. Klucí jsou opravdu vyježděný a nebojí se. Co se týče jelitní kategorie žen, tak jedinou opravdu známou závodnicí tu byla na Koně jezdící Tracy Moseley, která celým závodem prošla jako nůž máslem a suveréně vyhrála. V kategorii Muži Pro se objevili jen , pokud si dobře vzpomínám, čtyři jména světového formátu a to právě Gracia, Minnar, Hill a Beaumont. Statečně s nimi bojoval náš Michal Maroši a řada dalších. Nicméně se jim moc nedařilo a do finále po vyhraném semifinále s Graciou postoupil Minnar. Druhým finalistou byl potom Sam Hill, který ale během celého závodu měl trochu problémy. Několikrát jsem ho v tréninku viděl kvůli nadměrné rychlosti nezvládnout trať, kvůli čemuž občas musel jit hodně na brzdy do klopenek a jednou dokonce trefil kužel, který trať vyznačoval. Nevím, čím to bylo, ale při jízdě působil nervózně, díky čemuž dělal mnoho chyb. V semifinále prohrál dokonce první jízdu s nějakým týpkem, kterého ani neznám. Nakonec ale postoupil. Možná jenom díky tomu, že onen týpek byl asi ještě víc nervózní a v druhé jízdě šel k zemi. Finále bylo celkem jasná záležitost. Minnar jel klidně, vyrovnaně a nedělal chyby, kterých se Hill opět nevyvaroval. Každopádně Sam zůstává mým oblíbencem i nadále

Celkové pořadí:

Pro Men

1. Greg Minnar (G Cross Honda)

2. Sam Hill (Iron Horse, Monster Energy)

3. JD Swangren

4. Andrew Neethling

Pro Women

1. Tracy Moseley

2. Joanna Petterson

3. Lisa Myklak

4. Leana Gerrard

nechronologicky řazená fota zde