Teď se vrátím do prvního dne, protože mírně řečeno pro člověka, který v životě nebyl v severní Americe, to byl trochu šok. Lidi od agentury, která pro školu vyzvedává studenty a rozváží je do rodin, kde budou po dobu studia bydlet, mě vyzvedli na letišti. Naložili kufr, batoh a krabici s kolem do auta a dovezli mě před barák mojí homestay mother Alberty v South Vancouveru. Celkem milá přistěhovalka z Itálie. Trochu svérázná, ale jinak v pohodě. Do Vancouveru přišla se svými rodiči, když jí bylo 16 let. Následuje rychlé rozkoukání a první konverzace v angličtině. Ukazuje mi pokoj, kde bydlím ještě s jedním klukem z Brazílie. Je to v podkroví baráku. Kolo si prý mám nechávat tam, protože nemají garáž. Bude to celkem sranda tahat ho dolu a pak zase nahoru po zapeklitě úzkém schodišti, ale co se dá dělat. Aspoň ho budu mít pořád na očích. Dům je celý ze dřeva, jako všechny ostatní domy zde, kterých tu je opravdu hodně, protože všichni bydlí ve svém vlastním. Žádné sídliště s paneláky. Vybavení domu je tak nějak normální, žádný velký luxus a najednou to přijde. Alberta říká, že má ráda velká auta, ostatně jako asi každý tady. Prý si nedávno pořídila nové. Stojí před domem, že se můžu podívat. Kouknu ven a s nevěřícným výrazem se ptám, jestli myslí toho úplně nového Hammra H3. Jo je to tak. Tohle je nový miláček 55leté rentiérky z jižního Vancouveru. Před tím měla Jeep Grand Cherokee, ale ten prý byl moc malý. Následně bere klíčky a vyrážíme na prohlídku města spojenou s večeří. Tou bylo téměř symbolické severoamerické jídlo od McDonalda. Musím říct, že v místním fast foodu opravdu vědí, jak se pořádně přežrat. Super sized Double Quarter Pounder with Cheese (neboli po francouzsku Royal Cheese. Znalí Pulp Fiction vědí , k tomu velký čokoládo-mléčný shake. Pražské Extra velké McRoyal Menu je ve srovnání s tímhle dětská svačinka. Shake dopíjím do dna až druhý den. Během zápasu s dvojtym čtvrtlibrákem se sýrem mi Alberta ukazuje Downtown (centrum Vancouveru). Není příliš rozlehlé a orientace je jednoduchá, protože jsou tu všechny křižovatky po americku pravoúhlé. Když nevíte kde je sever, snažte se najít hory. Měli by jste je najít přes záliv za North Vancouverem. Tím směrem je sever. Dostávám informace, že Vancouver je jedním z nejlepších a zároveň nejdražších míst k životu. O bydlení zde má zájem mnoho lidí, takže není divu, že opravdu téměř na každém rohu Downtownu se staví nové a nové mrakodrapy. Místní říkají, že před dvěma lety bylo v centru daleko méně výškových budov než dnes. Co mě ale zaujalo daleko více, byl ten obrovský prostor, který vás obklopuje. Chodníky a silnice tu jsou opravdu široké. Nikde se netlačíte s ostatními lidmi a americké super káry tu mají pro svou potřebu dostatek místa. A že ho potřebují opravdu hodně. Auta tu jsou nejspíš hodně levná, protože v centru ani v okrajových oblastech (jako je ta, ve které bydlím: South Vancouver, na rohu 59th avenue a Fraser street) není nouze o opravdu luxusní vozy. Auta, na která v Evropě narazíte při štěstí jednou za roku, tu potkáváte každou chvilku. Nový Ford Mustang tu je rozšířený, tak jako u nás Osctavia RS. Spíš bych ale řekl, že Mustang mé lehce navrch. Co mě se nejvíce líbí, jsou pak obrovské pick-upy. Jestli někdo slintal loni na závodech ve Špindlu nad Hečkovým Dodgem, tak tady by slintáním umřel na dehydrataci. Tohle auto se spotřebou přes 40l/100km je tu opravdu populární. Nejvíce je rozšířen typ RAM1500. V těsném závěsu zůstává RAM2500, ale potkal jsem tu i super traktor RAM3500. To auto je ve všech směrech obrovské. Jde z něj respekt, už jenom když stojíte opodál, natož pak když slyšíte velkoobjemový motor, do kterého teče benzín jako z kohoutku. Lidé, kteří se drží při zemi, se pak vozí v pick-upech Ford, GMC, Toyota atd. Už chápete, proč tu potřebují opravdu široké silnice? S pocity človíčka, co pochází z mraveniště, jsem šel spát s broukem v hlavě, co mě asi potká příště.

fotečky